Velká i malá hydroenergetika mají řadu specifik. Jedním z jejich společných jmenovatelů je značná míra individuality vodních děl. Ač princip fungování téměř všech současných vodních elektráren je stejný – přeměna energie proudící vody v energii elektrickou prostřednictvím vodní turbíny spojené s elektrickým generátorem – jeho využití se liší případ od případu. Jenom vodních turbín existují desítky druhů v mnoha modifikacích. Každá z nich má výhody a nevýhody, které je předurčují do různých podmínek. Při výběru správného řešení turbína může vykazovat více než 90% účinnost, při nesprávném nemusí fungovat vůbec.
Malé vodní elektrárny většinou pracují na menších tocích, jejichž průtok se mění v závislosti na ročním období a úhrnu srážek. Na rozdíl od velkých vodních elektráren se přitom musejí obejít bez vysokých hrází zajišťujících potřebný spád a stálou zásobu vody, jejichž výstavba je nereálná z ekonomických i ekologických důvodů. V daleko větší míře proto musejí být přizpůsobeny konkrétním podmínkám lokality, v níž se nacházejí. Při vhodném umístění a konstrukčním řešení ale mohou patřit k nejekologičtějším a nejekonomičtějším energetickým zdrojům vůbec.
Pro představu: Výkon elektrárny vybavené Kaplanovou turbínou využívající spád 3 metry může při průtoku 1 m3/s dosahovat cca 25 kWe. Bude-li tato elektrárna svůj instalovaný výkon využívat v průměru na 80 % po větší část roku (např. 5 000 hodin), vyrobí kolem 100 MWh elektrické energie, což při aktuálních výkupních cenách při dodávce do distribuční sítě obnáší částku 300 000 Kč ročně. Ekonomická návratnost investice do takovéto elektrárny se bude odvíjet především do výše pořizovacích nákladů (mohou se pohybovat v řádu stovek tisíc, ale i několika miliónů korun) po odečtení dotací a stálosti podmínek na vodním toku.
